Tak s lehkým odstupem jsem se rozhodl napsat reportáž z Letního dne s Tai Chi Chuan, který jsme uspořádali 19. 6. 2011 na Kmochově ostrově v Kolíně. Nejprve je potřeba říct pár slov úvodem.

Podobnou akci jsme pořádali před dvěma lety na tomtéž místě a v o něco menším rozsahu. Minulý rok jsem celé toto období tak nějak propásl a proto se akce přesunula až na letošek. Chtěl jsem vynahradit ztracený ročník a akci udělat větší a zajímavější. Rozpočet jsme stanovili na 10 000,- a vesměs se ho podařilo ukočírovat. Celé přípravy byly o poznání náročnější a občasná byrokracie dost testovala můj pověstný taoistický duševní klid. Zejména kolečka okolo pronájmu "altánku" na Kmochově ostrově a debaty s organizacemi typu OSA, byli dost psychicky vyčerpávající. Zamrzí, že samotné město nemá o podobné akce přílišný zájem. Nakonec se ale vše podařilo připravit a osudný víkend se přiblížil.

Tamtamy dešťů nás sužovali celou sobotu a já vysedával s kocourem u okna, hledíce do dálky a stále opakujíc památnou větu: "Chčije a chčije." Musím se přiznat, že v tu chvíli jsem to viděl velmi černě a dokonce zvažoval alternativu zrušení celé akce. Ale o to větší radost jsem měl, když v neděli ráno vyšlo slunce a my mohli vyrazit na ostrov připravit vše potřebné.

Tady lehonce odbočím, protože nedělní ráno provázeli dvě zajímavé události. Vezli jsme auto našlapané věcmi pro "Letní den s Tai Chi Chuan" a protože jsme neměli k dispozici tlupu mravenečků, kteří by nám přenosili věci na ostrov, rozhodli jsme se tam zajet a vyházet to rovnou z auta do pronajatého altánku. Cestu nám ale zkřížil postižený pán na vozíku, který vytrvale křižoval silnici. Jeho počínání jsem věru nechápal, ale nechal jsem ho. Jaké bylo ale mé překvapení, když dojel k dětskému hřišti a z vozíku vyskočil jak čamrda a po svých odkráčel kamsi do houští. To se přiznám, že jsem jen udiveně koukal a přemýšlel, proč si někdo hraje na postiženého a jezdí na vozíku, když mu nohy normálně slouží.

To však bylo to nejmenší. Hned po příjezdu k altánku se odněkud vyloupl mladý muž venčící psa a okamžitě na nás udeřil, zda máme v pořádku všechna povolení a že na ostrově nemáme co dělat a že hodlá zavolat na policii. Neměl jsem čas to s ním nějak řešit, akce měla za méně jak hodinu propuknout a museli jsme vyzdobit altánek a provést veškeré přípravy. Nechal jsem ho chrlit síru a věnoval se svému.

Policie nakonec na ostrov dorazila, ale přivolaní strážníci měli naštěstí velké pochopení a víc se zajímali o to, jaká že zajímavá akce se tady koná, než aby rozdávali pokuty. A to je dobře. Nicméně záštiplný týpek se psem ještě chvíli kroužil okolo a střílel blesky z očí. Proč má někdo v povaze za každou cenu škodit a živit se na utrpení druhých... to mi je záhadou. Vyžaduje to obzvláště pokřivenou osobnost, která se zas tak nevidí.

Ale pojďme dál. Akce začala na čas. Těsně před desátou dorazila většina žáků školy 1000 hadů. Předepsal jsem černé oblečení a Vladimír překvapil speciální edicí trička s motivem Tai Chi Chuan. Díky tomu jsme byli lehce identifikovatelní a vystupovali jsme jednotně. Myslím, že se podařilo představit školu veřejnosti přesně tak, jak jsem si přál a představoval.

Nejprve jsme zacvičili trochu tygra a také samotné Tai Chi Chuan. Během cvičení dorazili na ostrov první lidé a mezi nimi také thajská masérka "zapůjčená" od JBI Sport&Fitness a kluci z kolínské čajovny setkání. Na ostrově s zformoval hlouček zhruba padesáti lidí, kteří vesměs vydrželi až do konce akce. Někdo odešel a jiný přišel. Žádné davy jako na Pink Floyd, ale vesměs lidé, kteří mají o Tai Chi Chuan zájem a chtějí vidět, jakým způsobem cvičíme.

Pro tyto lidi jsme přichystali i kungfu posilovnu, což byl nadnesený název pro harampádí, které jsme vybrakovali z tělocvičny a vysypali pod strom :-) Přesto se v průběhu dne našli lidé, kteří se zajímali k čemu slouží ty špalíky, butely a klacky a co se nimi dá všechno dělat.

Mezi lidmi se objevili i mí spolužáci a signalizovali mi tak, že můj sifu je na cestě. A opravdu... netrvalo dlouho a na akci se objevil i Jiří Hušek sifu, který navíc souhlasil, že pro veřejnost (nás) něco zacvičí.

Myslím, že pro všechny zúčastněné to byl zážitek. Hušek sifu je jedním z nejuznávanějších mistrů v Evropě a doslova žijící legendou, před kterou se neváhají poklonit i čínští mistři. Jeho Tai Chi Chuan bylo klidné, vyrovnané a přesto s viditelnou silou a energií. Později v průběhu dne ještě ukázal cvičení s řetězem, jenž patří mezi nejtěžší kungfu zbraně. Pro ocenění takové ukázky už musíte mít něco nacvičíno a tak doufám, že si to mí žáci užili. Řetěz vypadá velmi snadně, ale ona lehkost je vyvážena obrovskou dřinou a perfektním zvládnutím zbraně. Prostě musíte mít kungfu, abyste si mohli s řetězem jen tak pohazovat a točit.

V poledne se konal komorní recitál na čínskou citeru GuZheng v podání Honzy Chmelarčíka. Zážitek to byl až přímo meditační a ani nevadilo, že v průběhu koncertu spadlo z nebe pár kapek. Beztak si myslím, že to vyprovokoval sám Honza svou hrou, která hýbala nebem i zemí,rozechvívala duše a unášela mysl do snových krajin čínských maleb.

Následně jsme se pokoušeli trochu lidi rozhýbat, ale většina návštěvníků neměla zájem si s námi zacvičit. To je spíše zklamání, protože akce byla koncipována tak, aby si každý s námi mohl zatrénovat. Přesto většina lidí jen tak posedávala okolo a moc se mi nedařilo je zapojit. Nejvíce to zamrzelo ve chvíli, kdy na akci dorazil další vážený sifu.

Návštěvníci měli možnost vidět úžasnou ukázku Tai Chi Chuan stylu Chen v podání Pavla Codla, který je následovatelem Hong Junshenga. A protože je tento styl nazýván "praktickým" Pavel okamžitě vyzval všechny přihlížející k vyzkoušení si několika principů. Byla to úžasná zkušenost a lituji všechny, kteří zůstali sedět a nešli si to pod Pavlovým vedením vyzkoušet.

Tímto se akce přehoupla do poslední části a i návštěvníků začalo pomalu ubývat. V altánku doutnaly vonné tyčinky a pečlivě připravený čaj. Čerstvý vítr proháněl mraky po obloze a my si znova společně zacvičili Tai Chi Chuan. Ke konci sestavy se na cestě objevil host nejvzácnější. V doprovodu nás přišla pozdravit lékařka Guo Li považovaná za žijící poklad Číny. Postavil jsem školu do pozoru a šli jsme ji pozdravit. Byla to pro nás veliká čest. A je ohromná škoda, že se mohla zdržet jen na okamžik.

Nakonec jsme se společně se zbývajícími návštěvníky uhnízdili v improvizovaném orientálním altánku a já začal svoji neodbornou přednášku o čínském způsobu života. Povídal jsem skoro hodinu a má slova vyvolala další lehkou přeháňku. Déšť krátce zaklepal na dřevěnou střechu a jen co přišel, už zase uháněl proti proudu Labe dál do světa.

Lehká meditace na závěr, abychom neodcházeli jen tak. Rozloučení, potřásání rukou a bláhový slib, že to někdy zopakujeme. Akce skončila a zbývalo jen vše zase rozebrat, naložit do auta a vyrazit na nějaké jídlo a dvě tři rekonvalescenční pivka.

S odstupem vše hodnotím velmi kladně. Akce dopadla dobře zejména díky velkému srdci lidí jako je Jiří Hušek sifu, Pavel Codl sifu, MuDr Guo Li, Jan Chmelarčík a thajská masérka, které jsem ani nestihl poděkovat, že se po celý den starala o naše ztuhlé šíje. Nesmím pochopitelné zapomenout na své žáky, kterým patří ohromný dík, že se nestyděli cvičit před lidmi a pomohli akci uspořádat. Bez nich by to nešlo.

Mrzí mě malý zájem veřejnosti, který se projevil v nevalné účasti a zejména v neochotě jít si vyzkoušet základy našeho umění. Přece jenom... byla to akce pro lidi. Kdybych uspořádal celodenní trénink, kam bych pozval Pavla Codla sifu a Jiřího Huška sifu - žáci by si odnesli MNOHEM více, než u podobného druhu akce. Tady jsme se snažili přiblížit čínská bojová umění veřejnosti a vysvětlit trochu, jak to všechno vlastně funguje.

Akci možná taky trochu uškodilo rozložení na celý den. Ve srovnání s minulým ročníkem tak postrádal letošek určitý tah na branku. Vše spíše líně plynulo, než odsýpalo. Ale tohle by měli asi spíš posoudit samotní návštěvníci, protože já to mohl vnímat jinak.

Přes všechno dobré a zlé... akce se povedla. Počasí nakonec vydrželo a všichni jsme si společně zacvičili. Mělo to smysl a jsem rád, že jsem to mohl zprostředkovat. Jestli bude nějaké příště? Teď se mě raději neptejte... Ale já už vím, že po pár měsících to ve mě zase začne hlodat, co a jak by se dalo udělat. Tak uvidíme, co z toho nakonec vykvasí.

Pevný postoj všem
a sílu do života

Petr Čáslava